O třech tralaláčcích...

Občas mne napadají bláznivé nápady a čas od času některý z nich zůstane uchován v obrazech a slovech a tak máte-li děti, ponořte se spolu s nimi do mého pohádkového světa. A nemáte-li, jen vstupte též, možná se budete divit, jak blízko mají některé pohádky k realitě...;o)

Žili byli, za sedmero horami, sedmero kopci a možná ještě kousek dál, tři tralaláčci.

První tralaláček se jmenoval Áda, druhý Béda a třetí Dáda. Žili si ve své chaloupce uprostřed lesa a žilo se jim krásně. Áda vařil tak dobře, že byli všichni tři krásně kulaťoučcí, Béda chodil do lesa se sekerou a pilou na dříví a v kamínkách topil tak dobře, že jim nikdy, ale nikdy nebyla zima a Dáda byl zahradníkem. V jeho krásné zahrádce oplocené jen nízkou zídkou, protože všechna zvířátka v lese tu krásu respektovala a měla jí ráda, pěstoval v části pro bylinky mátu, meduňku, pažitku, tymián a spoustu dalších . V části pro zeleninu se pak  červenala pěkně kulaťoučká rajčátka, okurky, slaďoučké jahůdky a mrkvička s petrželí, takže milí tralaláčkové neměli nikdy nedostatek vitamínů a nikdy, opravdu nikdy nebyli nemocní.  Jednoho dne, tuším někdy na jaře, se na palouček v lese přestěhoval starý rezatý lišák. Vyhrabal si pod stromem v kořenech svou noru a začal si ji zařizovat. I viděli Tralaláčci nového souseda a zaradovali se, že si po večerech budou mít s kým povídat. Lišák se zprvu choval přátelsky a dokonce i na kafíčko je pozval. Tralaláčci byli v sedmém nebi a už už plánovali jak lišákovi budou pomáhat zařizovat jeho nový byt. A tak se i stalo. Lišák si z pomocí tralaláčků zařídil přepychový byt  a přes den sedával v houpacím křesle na zápraží a kochal se krásou paloučku.

Jednoho dne se tralaláčkové probudili a zaslechli divný zvuk, znělo to jako nějaké kdákání. Vykoukli všichni tři z okna vedoucího na zahrádku a zděsili se. Zahrádkou pobíhalo hejno slepic a rozhrabávaly a vyzobávaly vše, co před pár dny Dáda pracně zasel. Všichni tři vyběhli před dům a jali se slepičky ze zahrádky vyhánět. Ty se nakonec vrátili na druhou stranu paloučku, kde jim lišák udělal krásný kurník. Tralaláčkové se vrátili na zahrádku a v potu tváře se snažili tu spoušť napravit. Večer pak zašli za lišákem a takto k němu promluvili: "Lišáku tvé slepičky nám rozhrabaly záhony tak, že jsme museli skoro vše vysázet znovu." Lišák se jen po straně  ušlíbnul a začal svou řeč: "To víte, mrzí mě to, ale jsem už starý a protože mi lov už dělá potíže, musím si chovat trochu slepic abych nezemřel hlady." " A proč jim neuděláš výběh, my ti pomůžeme," řekl Béda. "Vezmu sekerku, pilu a přinesu trochu dříví a uděláme krásný nový plot."  "Víte," povídá na to lišák "slepičky ve výběhu  nerostou tak dobře jako na pastvě a tak je radši nechám venku a budu je jen hlídat."

Druhý den se situace opakovala. Milí tralaláčci opět slepičky ze zahrádky vyhnali a večer opět zašli za starým lišákem. Ten se jim omlouval a povídal: "Hlídal jsem je, hlídal , ale to víte, jsem už starý a tak jsem jen na mou chvíli únavou usnul. Už na ně dám pozor." Tralačci se vrátili domů a těšili se, že už bude klid.

Třetí den ráno byla situace stejná. Zahrádka se začala podobat oraništi a vypadalo to, že budou muset zase vše vysázet znovu. Slepičky vyhnali za zahrádky a večer, když tu spoušť alespoň trochu uklidili a dali hlavy dohromady, rozhodli se, že na pomoc zavolají kamaráda Bertíka. Bertík byl jezevčík, dlouhosrstý a navíc zlatý, prostě štramák. Domluvili se, že Bertíkovi postaví na zahrádce domeček a on jim za odměnu zahrádku před slepičkami ohlídá

Co se dělo další den ráno, nechtějte slyšet, kdákání, vrčení, štěkání a šumění křídel. Zahrádka plná peří a Bertík spokojeně odpočívá u svého domečku po dobře vykonané práci. Zato slepičky nevypadaly dvakrát dobře. Jedna měla úplně vyholenou zadní část těla, druhé chybělo v křídlech peří a o třetí, radši nemluvit. Starý lišák, když viděl tu spoušť, vyrazil do lesa a začal si všem zvířátkům na tralaláčky stěžovat a pomlouvat je. Tak hrozné sousedy jsem v životě neměl, podívejte, co mi udělali se slepičkami; byly tak krásné, vypasené a co je z nich teď . Z čeho já chudák budu živ. Zvířátka ho politovala a večer zasedl lesní soud. Milí tralačkové seděli na lavici obžalovaných a všem marně vysvětlovali, že se jen snažili chránit vlastní úrodu. Marně, soud se nakonec usnesl, že tralaláčci zaplatí lišákovi náhradu a postaví si vyšší plot. Tak se i stalo.

Další dny se však situace opakovala jinde. Tu Lišákovy slepičky rozhrabaly zahrádku veverce, tu zase bobříkovi u rybníka, tu zase někomu jinému, nebylo pomoci ani dovolání! Nezbylo, než aby si všichni postavili vyšší ploty. Už přes ně sice neviděli na palouček ale aspoň zachránili úrodu. Jednoho dne se ale slepičky daly do zahrádky i starému soudci, jezevci. To však neměly dělat ! Jezevec svolal soud a rozhodnutí bylo jasné. Lišák i se slepičkami se z paloučku musí odstěhovat ! Rozsudek byl vynesen a lišák se musel odstěhovat.

 Tralaláčci i ostatní zvířátka si oddychli, upravili zahrádky a někteří dokonce zase snížili své ploty tak, aby viděli na palouček. Zdálo se, že se vše vrací do starých kolejí, ale do těch se to už nikdy nevrátilo, ve zvířátkách už nadosmrti zůstala vzájemná nedůvěra a kolem většiny zahrádek už navždy zůstaly vysoké ploty...

A jaké z toho milé děti plyne poučení ? Svoboda je nádherná a má se užívat plnými doušky, to ano, ale naše vlastní svoboda musí končit přesně na tom místě, kde začíná svoboda jiných,

               ... jinak všichni dříve či později skončíme za vysokými dřevěnými ploty ...